Ty chvíle, kdy je všechno možné. Jak to udělat, aby to bylo i reálné?

Ty chvíle, kdy je všechno možné. Jak to udělat, aby to bylo i reálné?

Kolik nápadů, snů a vizí končí slovy: „To je stejně nereálné.“

Místo toho, abychom nechali čas vykrystalizovat vnuknutí, která jsou naším geniálním řešením, jak se v životě posunout a vymanit se tak ze stále dokola se opakujících fází, kdy se ocitáme ve stavu euforického snění, co by mohlo být, kdybychom dělali to, byli s těmi, měli to či ono, a pak zase spadneme do stavu tíhy těžkého břemene reality.

Co ve své podstatě vysíláme do Vesmíru, řekněme do éteru dění, a tím tak podvědomě přitahujeme okolnosti, které nám jen zrcadlí to, co cítíme? Je to náš vnitřní pocit nedostatku. Neustálého stěžování si a litování se. Přehlížení a současně i shazování ostatních úspěchů, požehnání a odmítání nápomocné ruky našich strážců v lidské podobě.

„Jisté je to, že v jakém vnitřním rozpoložení jsme, co cítíme uvnitř, tím se podvědomě obklopujeme a zároveň i vysíláme určité energetické signály, které lidé vnímají taktéž na podvědomé úrovni. To je význam zrcadlení.“

Řekněme, že jste ve stavu rozladění, špatně se vyspíte a den už od rána jede na opačné obrátky, jak kdybyste hladili kočku proti srsti. Cestou do práce se zpozdíte, v práci narazíte na rozmrzelého kolegu s vnitřním potvrzením si „To mi tak ještě scházelo“, po obědě prohlásíte nic moc a během dne se vám nakupí tolik povinností, že máte pocit tíhy celého světa na svých bedrech. Tak to je přesný nástin toho, co dostáváme jako „odměnu“ za naše nastavení.

Přitom zcela přehlížíme, a tudíž nejsme „schopni“ vnímat ty laskavější části dnů. Jsou to naše každodenní úspěchy, kterých si v návalu přetížení mysli strachem a částečně i vztekem na nespravedlnost světa nevšímáme. Nejsme ani zvyklí si všímat, neboť často to, co děláme, považujeme za zcela automatické a naprosto samozřejmé. Máme dojem, že to není nic moc v porovnání s ostatními. To je přesně kámen úrazu. Máme tendenci svoje úspěchy shazovat, čímž tak více a více velmi cíleně degradujeme vlastní hodnotu přínosu. Ostatní to vnímají, někteří vědomě, někteří podvědomě, pak záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Jsou tací, kteří toho využijí ve svůj prospěch, pak se uchylují k manipulaci, aby vytěžili maximum ve svůj prospěch skrze druhé, u kterých cítí, že to prostě udělají. A oni udělají, protože i tyto činy jsou částečnou kompenzací, aby prospěli světu.

Každým momentem k nám proudí nápomocná ruka božského vedení, aby nám tak dala sílu postavit se na vlastní nohy, do vlastní síly a my tak byli schopni změnit to, co ve skrytu duše toužíme zažívat a mít. Stačí se naladit na toto jemné a nenásilné vedení, které je nám nabízeno s tím nejvyšším soucitem a láskou. Je to volba, takové vedení nás nebude strašit, vždy nám vykouzlí úsměv na rtu a uklidní naše srdce, že vše bude dobré.

Co Tě za poslední dobu uklidnilo? Co Tě napadlo? Jaký sen žiješ prozatím ve svém srdci?

Mnozí z nás mají, bohužel, uloženo v mysli, že si nezaslouží to, po čem touží. Dostávají se do vnitřního konfliktu touhy versus prožívání. Tímto konfliktem jen roste frustrace a bezmocnost nad vlastním životem. Pamatujme, že všichni máme plné právo žít takový život, abychom byli spokojení. Není potřeba nejdříve sloužit, abychom dostali to, co chceme. Takovým přístupem jen oddalujeme své autentické bytí a svazujeme se do spoluzávislosti nabitých situací.

A tak, až se zase ponoříte do svého vnitřního světa a spojíte se svou hravostí, popusťte uzdu fantazii. To je blahodárné pro naši přeplněnou analytickou a logickou mysl (levá mozková hemisféra), zapojením představivosti a fantazie zapojujeme kreativní mysl (pravou mozkovou hemisféru), a pak přicházejí ty správné a čisté ideje přímo pro nás „na míru“. Kreativitu podpoříme činností, která v nás rozproudí radost, při které v nás zavládne klid a díky této kombinaci zvýšíme hladinu adrenalinu na takovou úroveň, kdy doslova prýštíme nápady a inovátorskými řešeními.

Jedno je jisté, pokud chceme něco jiného, musíme udělat něco nového.

Shrnuto, podtrženo: Zaměřit se na to, co funguje. Naučit se vnímat hodnotu vlastního přínosu. Přestat si stěžovat a litovat se. Naučit se říkat NE, pokud nás to přetěžuje. Začít dělat to, co nám dělá radost.

Tak směle do toho a půl je hotovo.

Veronika

 

Web: Veronika Kovářová

FB: Veronika Kovarova Sebekoučink

Článek je dovoleno šířit pouze s uvedením odkazů autora.

Zensky-leadership-Veronika-Kovarova